Hněv

Hněv je silná afektivní reakce na překážku, která se staví do cesty při dosahování nějakého cíle nebo brání rozvíjení jednání. Je to emoce, jejímž původním smyslem bylo připravit jedince na útok. Podle intenzity se rozlišuje rozzlobenost (nejslabší), hněv, zlost a vztek (nejsilnější). Projevy hněvu zpravidla trvají krátce, dlouhodobějším projevem je hostilita (nepřátelství).Protože hněv je primárně násilnou reakcí, snaží se ho lidé pokud možno brzdit, i při velké zlosti se místo fyzického napadení uchylují spíše k urážkám, výhrůžkám. Projevy hněvu nejčastěji narušují vztahy mezi lidmi. Nakonec mohou vést k izolaci a bolestné osamělosti. I když projevy hněvu mají často svůj důvod, jsou většinou přehnané a nepřiměřené situaci, která je vyvolala. Z hlediska náboženského bývá odsuzován jako hřích, např. katolická nauka jej považuje za jeden ze sedmi hlavních hříchů. Vlastnost, s níž člověk snadno podléhá vzteku, označujeme jako prchlivost.Fyziologickými projevy hněvu jsou některé změny v tělesné činnosti, směřující ke zvýšení fyzické síly organismu - zvyšuje se srdeční tep, stoupá krevní tlak, člověk zčervená. Zlost vyvolávají některé drogy, například hašiš, částečně také alkohol.Opakem hněvu je mírumilovnost.





Jeden ze sedmi - hlavních hříchů. Projevuje se jako prudká reakce na mravní nebo fyzický odpor, který podněcuje touhu po pomstě a potrestání toho, kdo je původcem. Jestliže jde hněv až tak daleko, že člověk chce zabít bližního nebo ho vážně zranit, těžce to odporuje lásce: »Každý, kdo se na svého bratra hněvá, propadne soudu« (Mt 5,22, srov. Kat. 2302).

hněv,jedna ze zákl. (primárních) emocí; stav podráždění vznikající v případě nemožnosti dosažení stanoveného cíle. H. nelze zaměňovat se vztekem (reakce na frustraci) ani s nenávistí (dlouhodobý sentiment); je formou agresivity vůči osobám, ke kterým jinak chováme sympatie.


Cítíte se špatně,
projevíte-li hněv?
Zahanbují vás vaše pocity?
Trápíte se,
když uděláte chybu,
nebo se zmýlíte?
Máte pocit viny,
dáte-li přednost
svým potřebám,
před potřebami druhých?

Během života si mnoho lidí osvojí postoje, které je deprimují. Považují sebeúctu za svou slabost. Opravdová sebeláska však začíná uznáním, že každý z nás je Božím dílem. Láska k sobě je vyjádřením lásky k Bohu Stvořiteli. A co víc, nemůžete se stát darem pro ostatní, dokud nebudete pečovat o své vlastní duchovní, duševní a tělesné zdraví.

Zkuste překonat zkreslené představy, které brání plnému a poctivému životu.



* Dej se na první místo.
Nemůžeš pro nikoho ničím být,
dokud nebudeš pečovat o sebe.


* Když pociťuješ úzkost, uvědom si,
že si v mysli představuješ
nějakou děsivou budoucnost
a vydáváš tak zbytečnou energii.
Vrať se zpátky do přítomnosti.